Stereotyp absolutní svobody

Stereotyp

Čtu teď Hipíka od Coelha a narazila jsem na tahle tři slova, která naprosto přesně vystihují můj pocit poslední doby. Žiju ve světě, ve kterém mám absolutní svobodu dělat cokoli, jít kamkoli, být kýmkoli, pracovat odkudkoli. A to je strašně matoucí. Těch možností je tolik, že nevím, kde začít, takže radši nezačínám nic.

Klidně bych mohla prodávat sukulentí minizahrádky vyrobené z odstřižených nehtů z levého palce u nohy, otevřít si pop-up store, založit start up, expandovat, prodat ho a začít se živit jako terapeutka květin. Lidé by mi nosili své orchideje, monstery, begonie, maranty a haranty, já se pak s nimi zavřela v místnosti plné světla a květin, rozmlouvala a následně je majiteli vrátila s tím, že jejich kvítka potřebují více klasické hudby, méně hádek mezi partnery a toto hnojivo za bžilion. A přitom bych celou dobu věděla, jaká je to hovadina. Ale mohla bych, protože to v téhle době jde.

Nikdo mi neříká, co mám dělat. Nikdo mi nedává možnosti, hranice, mantinely. Mám svět otevřený jako na dlani. Akorát nic z té obrovské nabídky nevyužívám, protože to pro mě nedává smysl.

Mohla bych pracovat úplně jindy než ostatní, ale to bych se s nikým na ničem nedomluvila. Mohla bych bydlet v Thajsku na pláži, ale nevidím se tam. Takže moje jediná supersvoboda je vlastně to, že si dám někdy zmrzlinu už k snídani.

Absolutní svoboda je nádherná věc, na začátku. Pak zevšední jako všechno ostatní. Stane se z ní stereotyp, protože to tak my lidé děláme - nedokážeme, neumíme nebo nechceme ji využít na maximum. A vlastně to tak máme rádi. Možná ne všichni, ale většina ano. Jsme rádi za řád, za hranice, za možnosti výběru. Jsme rádi, když víme, kam patříme, kde je naše místo, co můžeme očekávat. Svoboda se může totiž velmi rychle změnit na ztracenost. Jsme velmi svobodní, ale pořád žijeme jako součást systému - státu, práce, financí, života, dne a noci, čtyř ročních období. I přes to, že hlavu máme svobodnou, určitá omezení nám říkají, co ano a ne.

Rozumím tomu už o trošku líp. Tomu svému zmatku ze svobody. Je to hloupé a naprosto nemileniálské, ale moje svoboda, abych si ji mohla užívat, potřebuje řád. 

 

VeronikaRei_logo_mini