Jsem ve flow, nebo jen líná?

IMGP9594_photoshop_malé

 

Miluju chůzi. Na utřídění myšlenek, přilákání kreativních procesů a vůbec takového rozběhnutí a vyladění všeho, co se děje uvnitř, je nejlepším lékem. Vyšla jsem si proto včera na podvečerní procházku směrem na Prague Swap. Něco ve mně totiž potřebovalo "rozchodit". Odchází něco, co už mi neslouží, a projevuje se to pocity lítosti, truchlení, smutku. Občas takto "odumírají" naše staré části, ego, vzorce a podobné osobnostněrozvojové pojmy. Abyste věděli, jsem teď hodně moudrá. Koupila jsem si skvělý půlroční marketingovo-prodejovo-vesmírný koučing. Jsem na začátku, (po)vědomí se mi rapidně rozšiřuje, ještě tomu sice úplně nerozumím, ale mám potřebu o tom všem říct a hlavně je osvítit, aby jim bylo líp (a samozřejmě vím, že tudy cesta nevede - třeba zrovna právě tohle potřebovalo odejít).

A tak si tak vyšlapuju už s plátěnkou s pár swapnutými kousky a v hlavě mi jasný a pevný hlas pošeptá "BLOG". Učím se totiž poslouchat to uvnitř - moudrost, intuici, srdce, vesmír, kolektivní vědomí... říkejme si tomu jakkoli. Já tomu až do včera říkala "flow". Myslela jsem si, že flow někde proudí a když si nastavím správné podmínky, můžu se na ně naladit. Ve skutečnosti je ale flow něco trochu jiného. Slovy Lenky Lutonské: "Ultimate Flow is when we let life express itself fully through us and let it show us who we really are." Flow tedy není nějaký vlak, do kterého nastupuju dle libosti, flow je furt. 

A jak si tak přemýšlím nad flow a blogem, uvědomím si, že mám tendence odkládat věci, které mi přijdou jednoduché - třeba právě psaní blogu, protože to je přece brnkačka (neříkám kvalitního!). Nebo Statečné ženy, nový projekt, který vzniká srdcem a má obří potenciál, ale zatím jsem mu neudělala prioritu. Čas to změnit. Proč takové věci odkládám? Protože vím, že když se do nich pustím, bude to brnkačka. Nedávalo by větší smysl s nimi tedy začít den? Dávalo. Proč to nedělám? Protože jsou jednoduché a radši začnu něčím složitějším... A kolečko zamotané je na světě.

Tímto nekvalitním blogovým textem tak prolamuju tuhle svou odkládací náturu. Skoro 24 hodin mi trvalo přijít na to, zda psát svůj blog sem, rovnou na eshopí stránky, nebo na bloggerský blog, který jsem si pro tyto účely založila. "Co bych poradila svým klientům?" byla rozsuzovací otázka - poradila bych jim, ať netříští síly a vytřískají ze SEO všechno, co jde. Blog si tedy nechám tady. A jsem sama zvědavá, jaké perfektní sejíčko ze mě poleze.

Moudro na závěr: Občas je tou nejrychlejší cestou k cíli nedělání vůbec ničeho. Občas potřebujeme být ukrutně líní, protože vymyslíme tu nejkratší a nejjednodušší cestu k cíli. Občas potřebujeme odpočívat, protože možná už zítra, za týden nebo za měsíc přijde něco velkého, co nás bude stát spoustu energie - a tu si nabereme do zásoby právě teď.